PROČ JSEM POŘÁD DOUFALA
Chtěla jsem lásku svou ti dát,
chtěla jsem ať mě máš rád.
Tak krásně jsem se s tebou měla,
tomu že by to skončilo věřit jsem nechtěla.
Teď ty jsi štastný a já se trápim,
svoji vinou teď po večerech brečím.
Proč brečim? protože milovat jsem tě začala.
do hlavy jsem si tvůj úsměv tvoje oči ..
jak nožem do dřeva vryla.
Na tomhle světě jsi mi úsměv vykouzlil hlavně ty,
proč to že jsem stebou chtěla být byli jen moje sny.
proč v mí hlavě si byl den co den ty.
když sem veděla že nikdy tě nebudu mít...
tak proč jsem pořád doufala že mohly by jsme spolu jednou být.